Třetí planeta smrti - Harrison Harry - Страница 16

„Pojď sem,“ vyzval Jason neodbytného vetřelce. Musel zasáhnout, než se zajde příliš daleko. „Pojď se napít. Mám dobrý achadh.“

Ale už bylo příliš pozdě. Bojovník vztekle vykřikl, že mu vzdoruje pouhá žena, a pěstí ji praštil přes ucho, a pak se zase po ní natáhl.

Meta pod tou nečekanou ranou klopýtla a potřásla hlavou. Když se k ní nyní přiblížil, nebránila se, ale otočila se a zároveň zvedla paži. Pevnou malíkovou hranou ho zasáhla do ohryzku, až mu ho téměř zlomila, a muž nebyl schopen vyrazit ze sebe ani slovo, jen se kroutil bolestí, chrčivě kašlal a plival krev.

Jason chtěl zakročit, ale než udělal jediný krok, bylo po všem. Bojovník měl dobré reflexy — ale Meta ještě lepší. Vztyčil se, krev mu stékala po bradě, a kýval nožem drženým spodním úchopem v hrozivém náznaku bodnutí.

Meta mu sevřela zápěstí oběma rukama, a v témže okamžiku se prohnula, takže ji nůž minul. Kroutila mu zápěstím dál a páčila mu paži za záda takovou silou, až mu nůž z bezmocných prstů vypadl. V této chvíli mohla přestat, ale protože byla Pyrrankou, nepřestala.

Zachytila nůž, dříve než dopadl na zem, vzpřímila se a zešikma ho vrazila do mužových zad až po střenku tak, že ostří proniklo do plic a srdce, a muž byl vmžiku mrtev. Když ho pustila, klesl k zemi.

Jason dosedl na skříňku a jakoby náhodou se dotkl ukazováčkem zámkového štítku — zaslechl cvaknutí, když se zámek otevřel. Šarvátce přihlížela spousta lidí, kol dokola zaznívalo užaslé mumlání. Přikolébala se jedna žena a zvedla mužovu paži, ta bezvládně klesla, když ji pustila.

„Je mrtev,“ vydechla užasle a s obdivem zírala na Metu. „Vy dva — ke mně!“ zvolal Jason, použil jejich vlastní jazyk, aby ostatní nerozuměli. „Mějte zbraně pohotově a držte se u mě. Kdyby došlo k nejhoršímu, jsou tu granáty s plynem a vaše pistole. Ale jakmile je jednou použijeme, budeme muset vyhladit nebo zajmout celý kmen. To si však necháme jako poslední možnost.“

Shanin s několika desítkami bojovníků se prodral davem a díval se nedůvěřivě na mrtvého muže. „Tvá žena ho zabila jeho vlastním nožem?“

„Ano — a byla to jeho vina. Strkal do ní, začal ji obtěžovat a pak ji napadl. Byla to pouhá sebeobrana. Zeptej se kohokoliv tady.“ Z davu se ozvalo souhlasné mručení.

Náčelník vypadal spíš udiveně než rozzlobeně. Odvrátil pohled z mrtvoly na Metu, pak se k ní přiblížil, vzal ji za bradu, otáčel jí hlavou a přitom si ji zkoumavé prohlížel. Jason viděl, jak jí zbělely klouby, ale ovládala se.

„Z jakého je kmene?“ zeptal se Shanin.

„Je z daleka, z hor, daleko na sever. Ten kmen se jmenuje… Pyrrané. Velice zdatní bojovníci.“

Shanin zabručel: „Nikdy jsem o nich neslyšel.“ Jako kdyby to, že o nich neví, znamenalo, že neexistují. „Jaký mají totem?“

„Jaký?“ přemýšlel Jason. Nemůže to být krysa ani lasička.

Jaké tvory viděli v horách? „Orel,“ prohlásil s větší jistotou, než jakou poci oval. Jednou zahlédl nějakého ptáka, co vypadal jako orel, který kroužil nad vysokými vrcholky.

„Velice silný totem,“ uznal Shanin, ten symbol na něj zřejmě udělal dojem. Pohlédl na mrtvého muže, dotkl se ho nohou.

„Určitě mu patří morope a kožešiny. Ty žena mít nemůže.“ Pohlédl vychytrale na Jasona a čekal na odpověď.

Odpověď byla snadná. Jelikož ženy samy byly majetkem, nemohly žádný majetek vlastnit. A vítězi náleží kořist. A nikdo neříká, že dinAlt není velkorysý, co se týče ojetých moropů a použitých kožešin.

„Jeho majetek je samozřejmě tvůj, Shanine. Jedině tak je to správné. Ani by mě nenapadlo, abych si ho přivlastnil, to mi věř. A dneska večer ženu zbiju za to, co udělala.“

Byla to správná odpověď, a Shanin přijal kořist jako něco samozřejmého. Vzdálil se, pak zavolal přes rameno: „Nemohl to být dobrý bojovník, když ho zabila žena. Ale má dva bratry.“

V jeho slovech byl určitý vzkaz a Jason se nad ním zamyslel, když se zvědaví diváci rozešli a vzali mrtvého s sebou. Meta a Grif dokončili zakrytí camachu a přenesli celou svou výbavu dovnitř. Jason v něm uložil skříňku, pak poslal Grifa, aby přivázal kozy nedaleko jejich moropů. To zabití by mohlo vyvolat potíže.

A taky vyvolalo, a to dřív, než si Jason myslel. Zvenčí zazněl dupot a ostré zaječení, a Jason se vrhl ke vchodu. Ve chvíli, kdy doběhl na scénu, bylo už po představení.

Půl tuctu mladíků, asi příbuzných zabitého, se rozhodlo pomstít na Grifovi. Většina z nich byla starší a větší než on. Řekli si, že Grifa napadnou, zmlátí a rychle utečou. Tak docela jim to nevyšlo.

Tři z nich ho sice chytili, aby ho přidrželi, když ho ostatní budou bít, ale dva teď leželi v bezvědomí na zemi — Grif jim srazil lebky dohromady — a třetí se svíjel ve velkých bolestech po kopanci do varlat. Nyní Grif klečel na krku čtvrtého a zároveň pátému páčil nohu za záda v úmyslu zlomit mu ji. Šestý útočník se pokoušel utéct, a Grif hmatal po noži, aby mu útěk překazil.

„Nožem ne!“ vykřikl Jason a pomohl tomu poslednímu na cestu pořádným kopancem do kostrče. „Už máme dost malérů s jednou mrtvolou.“

Se zlobným výrazem dítěte, které připravili o hračku, si Grif vynutil bolestivý výkřik jednoho z těch, které držel, když mu zkroutil kotník, a přidušené zachrčení toho druhého, když mu přitlačil koleno ke krku větší silou. Pak se postavil a sledoval, jak zranění útočníci se belhají a plazí z místa boje. Až na rychle otékající oko a utržený rukáv se mu nic nestalo. Jasonovi se za polohlasného přesvědčování podařilo dostat Grifa do camachu, kde mu Meta přiložila na oko studený obklad.

Jason zašněroval vchod a pohlédl na oba Pyrrany, kteří dosud překypovali vzrušením a nervózně přecházeli sem a tam, jako by očekávali další problémy.

„Tak co,“ prohlásil a pokrčil rameny, „kdo by mohl tvrdit, že jste hned napoprvé neudělali silný dojem?“

„Mluvím hlasem Temuchina, nebol já jsem Ahankk, jeho kapitán,“ prohlásil bojovník a prudce rozhrnul vchod do Shaninova camachu.

Jason přerušil svou Baladu o létajících cizincích a pomalu se otočil, aby zjistil, co způsobilo ten vítaný rozruch. Začalo mu vysychat v krku a byl unaven zpíváním stále stejné písně. Jeho píseň o porážce kosmické lodi se stala v táboře populárním šlágrem.

Příchozí patřil k nejvyšším vojenským důstojníkům, to bylo zřejmé. Jeho náprsní krunýř a přilba se leskly a vynikaly hladkostí, a skvělo se na nich několik hrubě řezaných klenotů. Kráčel kolébavým krokem, a když stanul před Shaninem, pyšně se rozkročil s rukou na hrušce meče.

„Čeho si Temuchin žádá?“ otázal se Shanin chladně, ruku na svém meči, protože se mu chování příchozího nezamlouvalo.

„Chce si poslechnout žongléra, jehož jméno je Jason. Má se okamžitě dostavit.“

Shaninovy oči se zúžily v chladné štěrbiny. „Teď zpívá pro mě. Až skončí, přijde k Temuchinovi. Dokonči píseň,“ přikázal a otočil se k Jasonovi.

Pro náčelníka nomádů jsou si všichni náčelníci rovni a je těžké přesvědčit ho o opaku. Temuchin a jeho důstojníci s tím měli spoustu zkušeností a ovládali všechny přesvědčivé argumenty. Ahankk ostře zahvízdl a do camachu vtrhla četa těžce ozbrojených vojáků s nataženými luky. Shanin byl přesvědčen.

„Už mě tohle krákorání otravuje,“ prohlásil, zívl a otočil se. „Teď si dám achadh s jednou ze svých žen. Všichni ven!“

Jason vyšel se svou čestnou stráží a zamířil k svému camachu. Důstojník ho zarazil, položil mu širokou ruku na hruď. „Temuchin si tě chce poslechnout teď. Zaboč tudy.“